Jižní Tyrolsko je vyhlášené díky sjezdovkám. Dolomity však nabízejí mnohem více než jen 350 třítisícovek. V létě tato – tak trochu odlišná – část Itálie láká na nádhernou přírodu, bohatou kulturu, nevšední historii, luxusní wellness a především proslulou gastronomii.

Jedinečná krajina Jižního Tyrolska uprostřed vrcholků Dolomit, širokých údolí a vinic nabízí neuvěřitelné množství možností: cyklistika a pěší turistika se v Jižním Tyrolsku vyplatí ve všech výškových polohách, ať už v Dolomitech, v oblasti Ortleru nebo ve vinařských regionech.

Nechala jsem se zlákat a opět vyrazila na cyklozájezd, tentokrát do Itálie.

Den 1: Brenner – Schabs (56 km)

Hned po příjezdu do Itálie nás čekal sjezd na kolech z průsmyku BRENNER (1 374), po cyklostezce vedoucí zčásti po svršku bývalého železničního tělesa zahrnující i 2 kratší tunely do jihotyrolského STERZINGU, bývalého hornického městečka s půvabnými kupeckými domy zdobenými arkýři.

Možnosti výjezdu lanovkou k vrcholu ROSSKOPF – místo jedinečného kruhového rozhledu – jsme samozřejmě hned využily!

A po cestě na ubytování zavítaly do údolí RIDNAUNTAL, vinoucí se mezi loukami přes udržované statky a poklidné vesničky.

Po občerstvení jsme pokračovaly po cyklomagistrále podél řeky Eisack až do hotelu ve vesničce Schabs.

Ujely jsme 56 km, nastoupaly 780 metrů.

Den 2: Klobenstein – Schabs (45 km)

Druhý den nás po ránu čekal cca 65 km dlouhý přejezd busem mezi vinohrady do KLOBENSTEINU, oblíbeného tréninkového střediska olympijské vítězky Martiny Sáblíkové. Kola jsme přepravily lanovkou RITTNERHORN na rozlehlou náhorní plošinu ležící více než 2 000 m vysoko.

Nahoře jsme si již užívaly vyhlídkovou jízdu po oblých stráních přes salaše a almy s fantastickým panoramatem Dolomit v čele s majestátními skalními věžemi SCHLERNU i zasněženými vrcholky Alp. A nejen jízdu jsme si užívaly 🙂

Lahůdkou na závěr byl panoramatický sjezd okouzlující krajinou s poklidnými vysokohorskými hospodářstvími, kde jako by se čas zastavil.

Navštívily jsme také historický BRIXEN, nerozlučně spjatý s nedobrovolným pobytem K. H. Borovského. Až do Klausenu vedla naše cesta po málo frekventovaných silnicích, s několika menšími stoupáními. Z Klausenu do Brixenu jsme jely po cyklostezce „Eisacktal Radweg“.

Ujely jsme 45 km, nastoupaly 349 metrů.

Den 3: Pederu – Schabs (77 km)

Následující den začínal opět cca 50 km přesunem busem k chatě Pederü, oblíbenému výchozímu bodu do nitra NP FANES-SENES-BRAIES (UNESCO). Dnešní výlet na kolech údolím RAUTAL s impozantními skalními stěnami byl skvostný! Po mimoúrovňové komunikaci zaříznuté do svahu údolí GADERTAL se jelo jedna báseň.

Jelikož jsme měly dobré počasí, zavítaly jsme lanovkou na KRONPLATZ (2 275), který je nejen Mekkou lyžařů, ale také legendárním cílem jedné z etap Giro d´Italia.

Najdeme zde rovněž gigantický zvon „míru“ Concordia 2 000 a neobyčejné muzeum R. Messnera.

Ujely jsme 77 km, nastoupaly 879 metrů.

Den 4: Val Gardena – Bolzano (72 km)

Poslední den nás čekalo vyložení kol v lyžařském středisku WOLKENSTEIN (přejezd busem cca 50 km) a jízda údolím jihotyrolských řezbářů VAL GARDENA po 10 km dlouhém úseku železnice opuštěné roku 1960.

Pokračovaly jsme úzkými asfaltkami uprostřed pastvin přes typickou vesničku LAJEN do šarmantního KLAUSENU s úzkými uličkami, vyhlášenými vinicemi a klášterem Säben na skalním ostrohu. Do St. Ulrichu jsme jely po bývalé železnici. Mezi Pontives a St. Peter vedla cesta v úseku cca 700 m po lesní stezce. Do Klausenu jsme se pak dostaly po silnici s minimálním provozem.

Cesta do cíle v BOLZANU pak vedla již po cyklostezce „Eisacktal Radweg“ projíždějící několika železničními tunely. V cíle jsme využily možnosti relaxace v místním bazénu nekrytém bazénu.

Ujely jsme 72 km, nastoupaly 130 metrů.